Brazílie od Cumbuca na sever

“S akademií jedeme do Flecheiras.” Nikdo z mých známých netušil, kde se tato vesnička nachází a to včetně mě. Jelikož já pokud nejsem organizátor, tak se pěkně nechám vést. A vím kde se nacházíme, až když tam dorazíme a já uložím lokaci v google maps. Pár mých Brazílií otřelých známých se ozvalo, že prý to je u Ilha do Guajiru. Ale i toto je známá chyba. Existuje totiž známý spot s rovnou vodou Ilha do Guajiru, ale také Guajiru, což je městečko na pobřeží vlnitého oceánu. A Flecheiras se nachází u Guajiru.

Nakonec si ze mě v Taíbě všichni dělali legraci, kam že to teda jedu. Asi do nějakého nezajímavého zapadákova. Já jsem se sice nerada loučila s Taibskou lagunou, a náhodou objeveným secret spotem, ale už jsem se též těšila na změnu. Slíbený byl totiž spot s foilingovými podmínkami.

Po asi 2 hodinové jízdě jsme dorazili ke dvoum domům přímo na pláži. Dosti pohádková destinace, na okraji vesničky Flecheiras směrem do Guajiru. Dost veliká plocha pláže před naším novým domovem je lemována korálovým útesem. Začal nám tedy život řízený přílivem a odlivem. Při odlivu se totiž naše korálová předzahrádka proměnila v rovnou plochu lemovanou krásnými vlnami. Takže ráj jak pro freestylisty tak pro milovníky vln.

Avšak tentokráte jsme se nenechali ukolébat prvním docela dobrým spotem, který jsme měli hned před nosem. Vydali jsme se za dobrodružným objevováním. Asi 15 minut na sever podél pobřeží se nachází vlnový spot jménem Embuaca. Je to taková malá vesnička s jedním malým surfovým obchůdkem a barem ve kterém se o víkendu pořádají koncerty s živou muzikou od místních umělců.

Tady jsem zase po pár měsících propadla straplessové disciplíně, jak to tak v tom našem kitesurfovém světě bývá potkala jsem na vodě jednoho známého z Dominikány, který tu shapuje prkna, tak jsme se hned dali do řeči, později večer jsem si vyzkoušela jeho fungl nový surf a byla ruka v rukávě. Tak mě jízda na surfu nadchnula, že jsem si ho ihned odkoupila. Je to nepopsatelná nádhera plná kouzla, hledat vlny, ve správném okamžiku být na nich a pak je sjíždět. Na cestě ven do oceánu je zase sranda používat vlny jako skokánky. Nové prkno jako by mi to vše dosti usnadňovalo, je jako přilepené k mým nohám s dokonce jsem s ním doopravdy začala i létat.

No ale to není vše. Jednoho dne, hned ze začátku našeho 10 denního pobytu, jsme se vydali do vzdálenějšího místa směrem na sever jménem Mundau. Je to velmi krásná pitoreskní rybářská vesnička z jedné strany obklopená mořem a z druhé strany ústím řeky, které vytváří malou lagunu obklopenou dunami. Bohužel s východním větrem to tu je skoro nesjízdné. Se severním, nebo východo-severním větrem by to bylo už něco jiného. Ale východní vítr toho dne přicházel přes pevninu a byl nehorázně poryvový, až tak že se tu a tam stalo, že kite spadl z oblohy. Mě se povedlo dopracovat se k rovnému povrchu ústí řeky, k jejímu nejvzdálenějšímu cípu, kde byl vítr super, ale ne všem se to podařilo a tak jsme nakonec výpravu předčasně ukončili a pochutnali jsme si na místním acaí, i když bylo bohužel bez ovoce, a pozorovali místní omladinu, jak si v podvečer na okraji moře hraje fotbálek.

Highlitem našeho pobytu byla takzvaná oslí laguna (lagoa dos jegues). Jednou se nám tam dojet nepodařilo, jelikož byl právě příliv a jedna z místních řek byla přeplavitelná pouze na místním voru, my však takovýto zádrhel nečekali a tak jsme nebyli finančně připravení. Jedna jízda stála 25 reais - asi 6 dolaru. Avšak pár dní na to nám měsíc přál, po hluboké řece nezbyla skoro ani kapka vody a tak jsme se jednoduše dostali dále. Překvapila nás docela velká absolutně rovná vodní plocha mezi dunami. Vítr byl konstantní, ale lidí tu bylo jak naseto. Od té doby jsme tu byli pečení vaření skoro dennodenně. Lagoinha, na útesu nacházející se přilehlé městečko stojí za to navštívit a pochutnat si na místní kuchyni a mořských plodech na okraji moře.

No a to bych nebyla já, kdybych neobjevila nějaký ten foilový spot. Záliv mezi Flecheiras cestou do Emboaca je na foil přímo perfektní. Přímo před místním kitesurfovým obchodem a pousadou směrem do flecheiras se nachází ten ultimativní spot. Podivejte se na satelitni snimky a dejte si pozor na korálový útes, který se rozprostírá od kitesurfového obchodu směrem na sever k Emboaca. Ale vyplatí se sem jet až tak od poloviny listopadu, a zafoilujete si brzo ráno a někdy i hodinku před západem slunce.

Flecheiras nás doopravdy překvapilo, je tu od všeho trochu a dostatek. V místní vesničce najdete spoustu výborných acaí a večer se vyplatí dojít si na sklenku caipirinhy buď do barů na okraji kitesurfových spotů, jako je Embuaca nebo Guajiru. A nebo si zajít do jedné z těch plážových restaurací bohatě osvětlených v podvečerním větrném chládku.

Tube Kite: 9-12,

Foilkite: 9-11 (rijen, listopad, prosinec)