Na západním pobřeží Francie, u Pyrenejí nás zaskočila severní fronta, teploty najednou spadly do blízkosti bodu mrazu. Pyreneje byly dokonce na pár místech zahalené sněhovou pokrývkou. Náš obytný automobil neměl zimní pneumatiky, tak jsme tato vysoká místa raději rychle projeli. Po dvou týdnech strávených na vodě jsme se už těšili na první zastávku před Madridem. Ve vesničce Manzanares, která je obklopena rozlehlým lesem se spoustou skal a jednoho obrovského monolitu, bydlí moji přátelé. Jsou to zapálení horolezci a tak sem unikli před hlukem a zmatkem hlavního města, aby si ještě rychle po práci mohli skočit zalézt na skalách. Tady bylo ještě teplo, na skále dokonce vedro. Tak jsme zdolávali místní skály a užívali drahocenného sluníčka.
Portugalské velehory
Z Madridu jsme se již vydali přímo do Portugalska. Bez velikého přemítání jsme naplánovali tu nejpřímější trasu. Chtěli jsme prostě být co nejrychleji v teple u moře. Portugalsko je přece na jihu a to znamená teplo, takže nás ani nenapadlo, že by nás mohlo ještě potkat nějaké horské dobrodružství. Hranici do Portugalska jsme po vyprahlých pláních španělských překročily v oblasti zvané “Serra da Estrela”. Na portugalské straně je najednou spousta čerstvé zeleně a všechno kvete. Také jsme se však ocitli v horách. Bez varování začala silnice stoupat v takovém náklonu, že nám dokonce začalo dýmat z motoru. Po několika zastávkách, vyplněných fotografováním nádherných rozhledů, jsme se dovlekli až do velmi neočekávaného cíle. Na náhorní plošině se najednou objevily hotely a vleky. Takže i v Portugalsku si tedy můžete zajet zalyžovat. I když tu sníh prý posledních pár let nebyl, hotely tu stále vydělávají.
Cesta peklem
Přesto, že se už smrákalo, rozhodli jsme se pokračovat v cestě. Teď to ale šlo neuvěřitelně prudce dolů úzkými serpentinami s náhlými skalnatými srázy do lesnaté nížiny na druhé straně. Byla to dost hororová jízda, hlavně za tmy, minuty se zdály dlouhé jako hodiny a my mysleli, že se z toho už nikdy nedostaneme. Díkybohu to ale skončilo, dokonce jsme našli krásné místo na spaní u jednoho zámečku.
Peniche a místní pochutiny
Většinu pobytu jsme strávili okolo Peniche, což je oblast známá především mezi surfaři. Je tu spousta různých pláží všelijak situovaných. Před pěti lety to tu ještě bylo takové autentické a mně to tu spíše připomínalo země jako některé části střední Ameriky. Na spoustě místech vládne bohužel veliká chudoba a velká část země se zabývá zemědělstvím. Místní jsou však velmi vstřícní, doporučuji se vypravit na lokální trhy, budete odcházet s taškami plnými šťavnatého ovoce a čerstvé zeleniny a to skoro za hubičku.
Spoty
Peniche je obklopené spoty, které ocení milovníci vln. Ti z vás, kteří dávají přednost rovné vodě, se pak radši vydají na sever k půl hodiny cesty vzdálenému jezeru - Lagoa de Óbidos, které je spojené s mořem u Foz do Arelho. V létě se smí startovat jen na jeho jihozápadní části, kde v tomto ročním období také vzniká termický zrychlovač, takže tu bude vždy tak o 5 uzlů více, než udává předpověď, - windfinder. Mimo letní sezónu se vydejte k západní části jezera, tam kde se spojuje s mořem, zde se totiž formují veliké plošiny s úžasně rovnou vodou. Podle směru větru si pak prostě jezero objedete na tu správnou pláž, přístup je možný skoro všude. Na večeři se pak vyplatí zajet do jedné z výborných restaurací v Óbidos, romantickém středověkém městečku obehnaném hradbami, které se vyjímá na kopečku nad okolní krajinou.
Největší vlny na světě
Ani ne hodinu na sever od Peniche leží městečko Nazaré, dnes již známé po celém světě. Před pár lety tu totiž byly objeveny jedny z největších vln na světě, které konkurují těm pacifickým okolo Maui nebo kalifornským Mavericks (USA). Proč nebyly objeveny již dříve? Nikdo totiž nepředpokládal, že by se velké vlny mohly tvořit v blízkosti Evropy. Takže, ti nejotrlejší z vás si sem mohou přijít zadovádět na kitesurfu. Zatím se však takových odvážlivců dá spočítat do desítky. Osobně tedy doporučuji přijet v zimě, kdy dosahují odhadované výšky až 25 metrů, a obdivovat tuto neuvěřitelnou přírodní sílu ze skalního výběžku nad městem.
Zrychlovač větru Guincho
Velmi známý, hlavně mezi windsurfisty, je spot blíže Lisabonu - Guincho, funguje tu též jakýsi zrychlovač větru, takže když jinde nefouká, ještě je možné, že vám zafouká právě tam. Pokud sem však pojedete kitesurfovat, tak byste měli mít již nějaké ty hodiny praxe za sebou, tento spot nedoporučuji začátečníkům, jsou tu velké vlny. Když jsme se sem přesunovali, narazili jsme na pohádkovou krajinu okolo Zámku Sintra, je to chráněná oblast s malebnými vesničkami, kde jakoby všechny domečky postupně srůstaly v jeden, a navíc jsou tak maličkaté. Okolí je protkané starobylými stromy, které dosahují velikých rozměrů a potůčky, prolínajícími se mezi exotickými rostlinami, dokonce tu a tam naleznete i mangovník. Najednou se zkrátka ocitnete v říši divů, jako byste najednou byli v pralese. Je to také oblast, která je obecně známá svou mystičností.
Kempování
Až do 15. 01. 2021 bylo Portugalsko jednou z posledních západo-evropských zemí, kde se dalo bez problému kdekoli zaparkovat a přenocovat. Mohli jste si tedy na každý den vybrat jiný přenádherný výhled na vlny rozbíjející se o útesy či poklidné laguny. Spousta návštěvníků se však neumí chovat, zanechají spoustu nepořádku a tak byla vláda nucena volný kempink zakázat. A nebo další vzpupné nařízení s ohledem na náš drahý a milý všudy přítomný covid. Realitou je, že v posledních měsících byla spousta obytných automobilů terčem útoků a ničení. Škrábance či rozbitá okna byla běžným důkazem. Já jsem si naštěstí volného kempinku ještě dostatečně užila: najít krásný výhled, postavit auto tak, že se ráno probudíte a první co vidíte je nekonečný oceán a vlny rozbíjející se o skaliska.
Příště vás čeká pokračování ze spotů dále na jih od Lisabonu až po španělskou pouštní avšak větrnou Almerii.