Foilování je poměrně novým sportem posledních pár let, tak si trénink každý tak nějak poskládá dohromady. První týdny byly plné otoček. Krásné prostředí poměnkově průzračné vody na východním pobřeží dominikánské republiky, v Las terrenas, mi zůstane navždy vryté do paměti. Právě tam jsem se naučila první jiby (otočky po větru). A to jsem ještě netušila, co všechno mě vlastně čeká. Než jsem se ustála ty první Tacky (otočka proti větru) tak to fakt trvalo. Některé dny jsem byla až tak nešťastná, že jsem začala obvolávat různé profesionály, abych zjistila, jestli jsem tak netalentovaná a mám toho radši nechat. Všichni mě však podpořily a ujistily, že jim to také trvalo.
Vedle každodenního tréninku na vodě, workoutu v posilovně a změně jídelníčku, jelikož větší váha je důležitější jsem si se začala řídit podle plánů mentálního tréninku, které jsem vypracovávala pro své klienty. To jsem poprvé na vlastní kůži zažila, jak důležité to je mít podporu sportovního psychologa, který dokáže mít neutrální objektivní názor. A to byl začátek spolupráce s kolegyní, kterou jsem začala učit mé techniky, aby je mohla používat na mě. K tomu mě oslnilo, jak efektivní je její technika taping. Kdykoliv jsem potřebovala zvýšit koncentraci, zrychlit se, zpreciznit pohyby, session s Annkathrin všechno vyřešila.
Můj cíl, totiž první soutěž v srpnu se přibližovala a já jsem měla jěště hodně co dohánět. Hlavně jsem potřebovala opravdové raceové vybavení. V tu chvíli jsem totiž začala rozpoznávat do čeho jsem se vlastně namočila. Totiž do sportu, který provozuje jen pár stovek lidí na světě a tím je materiál neskutečně drahý, k tomu dostat ho na ostrov ve středu karibiku je úkol skoro nadlidský. … Problémy rájského ostrova, kde vám manga padají do klína a kokosy na hlavy. Ještě že je dominikánská republika nejen soběstačná co se potravin týče, ale má velmi bohatý výběr.
Trénovala jsem dennodenně. A to doslova a do písmene ať už byl vítr nebo nebyl. Soutěží se totiž dokonce i na ohromných kitech (21 m2 ) ve velmi lehkém větru, takže musím být připravená na jakékoliv podmínky. K tomu jsem v té době jsem měla k dispozici jen takový předpotopním foil a jeden freeridový foilový kite jen ve velikosti 14 m2. Tento mi Alex, trenér, ihned napasoval na lepší výkonnost. Jak mě tento sport absolutně učaroval, musela jsem se přemlouvat, dávat si oddych. Na jednu stranu jsem potřebovala hodiny tréninku, na druhou stranu, jeden či dva dny odpočinku usnadní usazení všech nových informací. Po takové pauze jde vše o hodně lépe a rychleji. Vypozorovala jsem, že každé 4 dny se hodí pauza.
Soutěž se blížila a moje nervozita by se dala krájet. Na jednu stranu jsem se moc těšila, protože jsem objevila činnost, která mě dělala přešťasnou a dokázala jsem ji věnovat hodiny, dny a týdny. Na druhou měli draci přiletět terpve dva dny před soutěží. No a na foilu jsem byla jezdit dohromady dvakrát. Nedokázala jsem se rozhodout, jestli se přihlásit či ne. Naštěstí jsem okolo sebe měla neuvěřitelnou podporu kamarádů, díky kterým jsem se nakonec rozhodla to prostě vyzkoušet. Zase jednou jsem se pustila do něčeho o čem jsem neměla ani páru a měla jsem tu počest učit se to mezi těmi nejlepšími. Například jsem do soutěžě šla s tím, že jsem ještě vůbec neuměla jibe doprava, který byl právě docela důležitý, je to poslední manévr před ílovou rovinkou. Ani jsem netušila jak se zorientuji, kde je startovací čára, jak se mám zařadit na startovací čáru ani jak se rozpozná, kdy se mám rozjet.
Den D přišel, rychleji než jsem to očekávala. Osud tomu chtěl, a já jsem měla všechno vybavení. Nastoupila jsem do soutěže jen s 9 a 11 protože na větších kitech jsem tu stejně nikdy nebyla. Zkušební den soutěže byl zajímavý, jelikož jsem byla totálně overpowered a byly obrovitánské vlny. Takže jsem si hned říkala, na co jsem se to jen dala. Pak se to vlastně již jen zlepšovalo. Naučila jsem se neuvěřitelné spousty nových věcí za těch 5 dnů. Každodenně jsme měli 4 racy. Ženy a muži dohromady, já jsem se rozkoukala, začala jsem tomu všemu rozumět a koněčně jsem se na tom rozbouřeném oceánu mezi bójkami a větrem začala orientovat. Ještě, že je vítr v Cabarete z 95% neproměnlivou konstantou, je konstantní a přichází vždy ze stejného směru.
Bylo to nejlepší rozhodnutí dát se na soutěžení, nejenže mě to posunulo na další úroveň, dokázala jsem se poměřit s těmi nejrychlejšími a to na samém počátku mé foilingové kariéry a dokonce jsem se dostala na 20 místo na světovém žebříčku mezi ženami. Též jsem si ověřila na čem musím pracovat.
No a jaké je foilování v Cabarete? Je to jeden z nejlepších spotů pro jakoukoli úroveň. Je tu ihned hluboká voda, takže nehrozí nebezpečí pro zničení foilu. Pláž je chráněná reefem, takže veliké vlny jsou až za ním a na pláž dorazí jen malinké, takzvaný chop. Cabarete bay je větší celá pláž je písečná, takže se to dají trénovat manévry na delší trasu. Po ránu okolo 10 se dá začít s většími kity a jak jde čas k poledni tyto pak zmenšovat. K tomu je tu průzračná voda a teploučko. Co více si přát.